Chybí nám vzory, které by ukazovaly ten správný směr

Jana „Žanda“ Haková

Tuto mladou energickou dámu zná mnoho lidí spíše pod přezdívkou Žanda. Jana Haková je  dlouholetou lektorkou vzdělávacích programů pro firemní i neziskový sektor a oddanou instruktorkou Prázdninové školy Lipnice. Pořádá zážitkové kurzy zaměřené na posílení občanské angažovanosti v české společnosti a vede metodický výcvik Výchova k ctnostem, díky kterému se snaží vzdělávat pedagogy k rozvoji ctností u dětí. Mimo to ještě stíhá být aktivní ve vesnici kde žije a být báječnou matkou tří potomků. Jejím osobním posláním je ozdravovat českou společnost skrze podporu zdravé národní hrdosti, posilování ženskosti a výchovu k ctnostem.

Jaký problém vidíš v české společnosti?

Pasivitu. Ve společnosti nám chybí vzory, které by nám ukazovaly ten správný směr. Pramení to z komunistické éry, která nás převálcovala svými stereotypy.

Jaké pozitivní stopy podle tebe ve společnosti zanecháváš?

Jako dobrovolník PŠL se skrze zážitkové kurzy snažím pozitivně ovlivňovat a motivovat k aktivitě další jedince. Ve spolku Mokoša vedu kurzy, které posilují mezigenerační ženské vztahy v rodinách. To je krásná práce, která má smysl na té nejzákladnější lidské rovině. Lokálně se pak angažuji v Pusté Kamenici, kde vedu dětský dramatický kroužek, pořádám dětský tábor a pomáhám v tělovýchovné jednotě.

Kdo nebo co ti dalo jiskru být aktivní?

Moje děti, kvůli kterým stojí za to měnit svět 🙂 A  bratři Mirek a Milan Hanušovi, kteří jsou pro mě vzorem nezištného úsilí o nápravu věcí lidských.

Považuješ se za šílenou?

Ano. Často hledám smysl věcí a jsem schopná překonávat plno překážet, než ho najdu. Smysl je klíčový. Nebojím se přidrzle ptát na věci, na které se ostatní ptát bojí. Když se věci nemění, je to konec.

Jaké je tvé životní motto?

„Změnu, kterou hledáme ve světě, nosíme sami v sobě.“ Gandhí

Co tě v životě nejvíce baví?

Vyváženost extrémů. Miluji výzvu a na druhé straně klid.

A co ti dává energii?

Láska. Dobrý chlap o kterého se dá opřít. Moje děti. A taky les a hory. Vždycky na sobě poznám, když jsem absolutně vyrovnaná. To naladím poetickou strunu a padá ze mě jedna básnička za druhou.

Jaké máš nejbližší cíle?

Nejvíce se teď soustředím na rozvoj ctností u malých dětí s heslem „Buď dobrý sám k sobě, buď dobrý k ostatním“. Myslím si, že bychom k tomu děti měli vést už od malička a učit je, jak se k sobě chovat s respektem.

Jak by ti s tím ostatní mohli pomoci?

Hledám zkušené lidi a rady. Já si neumím říkat o pomoc, tak to je trochu složitější, ale veškerou pomoc velmi uvítám. Rozhodně bych také ocenila někoho, kdo by mě konečně naučil Facebook.

Nějaký vzkaz nakonec pro ostatní?

Šiřme pozitivní šílenství!